Opozice včera neumožnila vládě prodloužit nouzový stav. Který v tuto chvíli nutně potřebujeme. Obávám se, že včerejšek vejde do dějin naší země stejně, jako tzv. vítězný únor 48. Jak se bude říkat tomuhle? To nevím.
Poražený únor? Protože opozice, jejíž dokonce dvě uskupení měla našlápnuto k vítězství ve volbách a konečně nás mohla zbavit populisticko-korupčního vedení země, vlezla do pasti protřelému estébákovi a vstřelila si vlastní gól?
Vítězný? Protože komunisté opět jakoby něco vyhráli? Přitom znovu jen sedli na lep ruské politice a poškodili vlastní národ. A nebo protože ANO dovede k doposud příliš neočekávanému výraznému vítězství ve volbách?
Nevím. Možná, že tento únor bude mít hned dva přívlastky suchý a poražený. Porážku národa a opozice způsobil její hloupý krok, v němž možná sehrála roli frustrace 18% našich spoluobčanů, kteří mají problém s alkoholem a nemohou už delší dobu chodit do hospod a teď na ně ještě ke všemu dopadají prvky živelné kampaně akce proti alkoholismu – suchý únor.
V posledních měsících měla opozice našlápnuto k výraznému vítězství v příštích parlamentních volbách a konečně nás mohla zbavit toho, jehož jméno už nechci ani vyslovovat. Jsem, dnes už asi bývalý, volič jedné z opozičních stran. Věcně a obsahově souhlasím s většinou a možná i se vším, co jejich poslanci včera v parlamentu říkali. Lidsky chápu i jejich rozpoložení a frustraci z toho, že to trvá už moc dlouho a že je „vláda neposlouchá“. Přes to všechno si nemyslím, že bylo správné takto hodit vidle do snahy 70% národa odolávat pandemii nejlépe, jak to umíme.
Ze statistik je jasně vidět, že se nacházíme v metastabilní pozici, která se velmi pravděpodobně zvrtne do další vlny. Dočasná stabilita je způsobena střetem dvou sil. Pokles způsobený posledními opatřeními versus nárůst způsobený virulentnější mutací. V takovéto situaci torpédovat základní kámen boje vlády s epidemií je přinejmenším nezodpovědné.
Trvá to všechno už moc dlouho. A všichni toho máme plné zuby nejen bezrouškaři, ale i my rouškaři. Frustrace dopadá i na poslance. Není divu. Mají velkou zodpovědnost a většina z nich není trénovaná jednat a rozhodovat správně v tísni. Měli by si toto své omezení a okolnosti uvědomit a zohlednit je při svém rozhodování.
Opozice vyslyšela hlas 30-ti procent křiklounů. Tvořených směsicí špatně informovaných, narcistů, lidí s nižší inteligencí, alkoholiků aj. Nic proti těmto nemocným lidem nemám. Za svou nemoc, nikdo nemůže, ani když jde o alkoholismus. Každý si nedokáže získat informace a debilem se holt člověk buďto narodí nebo nenarodí. Ale politik by měl poslouchat a vědět, čí názor poslouchá.
Opozice je opozice, ne vláda. Proto, ač je to frustrující, nemůže očekávat a stěžovat si, že neprocházejí její recepty na cokoliv. To je holt úděl opozice. Vládu v této zemi má bohužel někdo jiný. Vláda je zodpovědná byť často jedná nezodpovědně. Zvolila nějakou strategii. A opozice jí měla umožnit její strategii realizovat, třeba jen pasivně – opuštěním sálu v době hlasování.
Z hlediska národního. Mám před sebou vizi vojáků, kteří se vylodili v Normandii. Tu nejtěžší bitvu svedli při samotném vylodění. Kdy z vody obsazovali těžce ostřelované pobřeží. Samozřejmě za cenu nelidsky obrovských ztrát na životech. A uprostřed této nejtěžší fáze bitvy. Najednou politická reprezentace rozhodne, že se raději vydá cestou humanistického nenásilí a vydá všem vojákům v poli povel, aby zahodili své samopaly, začali se láskyplně usmívat a mávat na nepřítele. Protože už to trvalo moc dlouho, bylo moc obětí na životech a všichni, včetně těch vojáků, už toho měli plné zuby.
Post a Comment