Skip to content

Je prcina předek nebo zadek?

Netrapme se v době kovidové jen tím parchantem a zamysleme se i nad jinými důležitými otázkami.

V dnešní době už nemá smysl lámat si hlavu nad základní otázkou života, vesmíru a vůbec. Protože odpověď je již známá. Každý přece ví, že to je 42. Pojďme k něčemu důležitějšímu. Je prcina předek nebo zadek?

Do doby, než se nám narodila dcerka a začali jsme s manželkou řešit otázky její hygieny, mě nenapadlo, že by prcina mohlo být něco jiného než zadek. Moje žena to má naopak. A nedokážeme se na tom shodnout. Občas si nerozumíme o čem vlastně mluvíme. Tak jsem googlil a zjistil jsem, že nejsme jediný pár, který zarputile odmítá v tomto sporu přijmout shodu.

V internetových diskuzích svádějí souboj hned tři tábory. Že to je jen předek, jen zadek a nebo dokonce obojí. Zdá se, že u nás na Moravě je více stoupenců pro sedinku, zatímco jinde je to naopak.

A jaké jsou argumenty? Pro předek svědčí základ slova, který se zdá být odvozen od hovorového označení nejpříjemnější možné lidské činnosti prcat. A protože se (obvykle) prcá dopředu, je to tedy předek.

Proti nim je tábor lidí, kteří mají názor, že je toto slovo odvozeno od činnosti související s uvolňováním nahromaděných plynů v zažívacím traktu a to cestou spodní. Tedy prdět. Proti tomu existuje vcelku logický argument, že pokud by to bylo odvozeno od prdět, byla by to prdka nebo prdel – a tak to taky je. Tento protiargument je ale lichý, přinejmenším v jižnější části Moravy, kde se sloveso prcnout si používá právě i pro ono uvolňování plynů.

Takže závěr? Moravané to mají od prdět a ostatní od prcat. Tedy na Moravě je to zadek a jinde předek.

Co to může znamenat pro mezinárodní Moravsko-Český styk? Na jedné straně si někteří diskutující mohou utahovat z moravských mužů, že jejich sexuální orientace nemusí být zcela standardní, když pro ně je prcina zadek. Ale to je jen ve verbální rovině. Pozor by si však při tomto styku měly dávat dámy. Pokud by například Češka odpověděla Moravanovi na otázku „Chceš to do prciny?“ rozhodným souhlasem, například: „Kam jinam ty prcivále?“. Mohla by být poněkud zaskočena tím, co se bude ve skutečnosti dít.

V diskuzi se vyskytují i extrémní názory. Jako například, že souložit jde nejen dopředu, ale i dozadu, takže prcina je obojí a obecně cokoliv, kam se dá strčit.

V nemálo příspěvcích ženy uvedly, že jim takto říkají muži. Dokonce i jejich manželé. Že jsou jejich prciny. No nevím, kdybych já byl žena a někdo by mi řekl, že jsem prcina, tak bych ho bez rozmyslu kopnul mezi předek i zadek. Ať si jde někam do kouta foukat prcichvosta prcíř jeden.

Jednoduché to má naše maličká. Ta prozatím zadku říká dědek a předku neříká nijak.

———————
Pseudolingvistická poznámka. Jazykové změny se šíří ze svého centra do periferií postupně. Trvá to desítky i stovky let. Na našem území je jazykovým centrem Praha. Dochází tak k tomu, že čím dále od centra, tím starší jazyk je používán a naopak. Nemám doma etymologický slovník, abych se podíval na etymologii slova prc. Ale je docela klidně možné, že prcnout si se v minulosti používalo i v Čechách jako sloveso pro flatulenci (= prdění).

Dorbný komentář k jakože tvrdému lockdownu

Vláda včera vyhlásila tzv. tvrdý lockdown. Neodpustím si drobný komentář.

Pokud to budou i vymáhat, tak celkem OK. S těmito opatřeními to vidím spíše na tu méně optimistickou křivku. Pokud bych chtěl dosáhnout té optimističtější, tak bych k těm opatřením přidal na týden zavřít ty provozy, které nejsou kritickou infrastrukturou. A během toho týdne sehnat testy pro jejich zaměstnance. A otevírat jen ty, kde se bude testovat.

Věřím, že týdenní zpoždění v dodávkách, za této situace, by nenarušilo žádný dodavatelsko-odběratelský vztah. Navíc takový skluz je možné dohnat zvýšeným úsilím po otevření. A zároveň si myslím, že by to hodně pomohlo.

Optimismus ministra průmyslu Havlíčka, že nebude potřeba kontrolovat podniky, aby testovaly nesdílím. Toto je chyba. Měli by to kontrolovat.

Suchý, ale poražený únor 2020

Opozice včera neumožnila vládě prodloužit nouzový stav. Který v tuto chvíli nutně potřebujeme. Obávám se, že včerejšek vejde do dějin naší země stejně, jako tzv. vítězný únor 48. Jak se bude říkat tomuhle? To nevím.

Poražený únor? Protože opozice, jejíž dokonce dvě uskupení měla našlápnuto k vítězství ve volbách a konečně nás mohla zbavit populisticko-korupčního vedení země, vlezla do pasti protřelému estébákovi a vstřelila si vlastní gól?

Vítězný? Protože komunisté opět jakoby něco vyhráli? Přitom znovu jen sedli na lep ruské politice a poškodili vlastní národ. A nebo protože ANO dovede k doposud příliš neočekávanému výraznému vítězství ve volbách?

Nevím. Možná, že tento únor bude mít hned dva přívlastky suchý a poražený. Porážku národa a opozice způsobil její hloupý krok, v němž možná sehrála roli frustrace 18% našich spoluobčanů, kteří mají problém s alkoholem a nemohou už delší dobu chodit do hospod a teď na ně ještě ke všemu dopadají prvky živelné kampaně akce proti alkoholismu – suchý únor.

V posledních měsících měla opozice našlápnuto k výraznému vítězství v příštích parlamentních volbách a konečně nás mohla zbavit toho, jehož jméno už nechci ani vyslovovat. Jsem, dnes už asi bývalý, volič jedné z opozičních stran. Věcně a obsahově souhlasím s většinou a možná i se vším, co jejich poslanci včera v parlamentu říkali. Lidsky chápu i jejich rozpoložení a frustraci z toho, že to trvá už moc dlouho a že je „vláda neposlouchá“. Přes to všechno si nemyslím, že bylo správné takto hodit vidle do snahy 70% národa odolávat pandemii nejlépe, jak to umíme.
Ze statistik je jasně vidět, že se nacházíme v metastabilní pozici, která se velmi pravděpodobně zvrtne do další vlny. Dočasná stabilita je způsobena střetem dvou sil. Pokles způsobený posledními opatřeními versus nárůst způsobený virulentnější mutací. V takovéto situaci torpédovat základní kámen boje vlády s epidemií je přinejmenším nezodpovědné.

Trvá to všechno už moc dlouho. A všichni toho máme plné zuby nejen bezrouškaři, ale i my rouškaři. Frustrace dopadá i na poslance. Není divu. Mají velkou zodpovědnost a většina z nich není trénovaná jednat a rozhodovat správně v tísni. Měli by si toto své omezení a okolnosti uvědomit a zohlednit je při svém rozhodování.

Opozice vyslyšela hlas 30-ti procent křiklounů. Tvořených směsicí špatně informovaných, narcistů, lidí s nižší inteligencí, alkoholiků aj. Nic proti těmto nemocným lidem nemám. Za svou nemoc, nikdo nemůže, ani když jde o alkoholismus. Každý si nedokáže získat informace a debilem se holt člověk buďto narodí nebo nenarodí. Ale politik by měl poslouchat a vědět, čí názor poslouchá.

Opozice je opozice, ne vláda. Proto, ač je to frustrující, nemůže očekávat a stěžovat si, že neprocházejí její recepty na cokoliv. To je holt úděl opozice. Vládu v této zemi má bohužel někdo jiný. Vláda je zodpovědná byť často jedná nezodpovědně. Zvolila nějakou strategii. A opozice jí měla umožnit její strategii realizovat, třeba jen pasivně – opuštěním sálu v době hlasování.

Z hlediska národního. Mám před sebou vizi vojáků, kteří se vylodili v Normandii. Tu nejtěžší bitvu svedli při samotném vylodění. Kdy z vody obsazovali těžce ostřelované pobřeží. Samozřejmě za cenu nelidsky obrovských ztrát na životech. A uprostřed této nejtěžší fáze bitvy. Najednou politická reprezentace rozhodne, že se raději vydá cestou humanistického nenásilí a vydá všem vojákům v poli povel, aby zahodili své samopaly, začali se láskyplně usmívat a mávat na nepřítele. Protože už to trvalo moc dlouho, bylo moc obětí na životech a všichni, včetně těch vojáků, už toho měli plné zuby.

Soumrak Babiše pod rouškou respirátorů?

Vláda nás každodenně zásobuje spoustou „opatření“ – polovičatých zákazů a nařízení, plných vyjímek. Vše se „dynamicky“ mění, jak nám neustále opakuje ministr zdravotnictví. Myslím, že už se v té ouředničině zákazů a polozákazů sami ztrácejí. Co potom občan?

Přitom by bývalo stačilo jedno jediné, velmi jednoduché a levné opatření! Nařídit všem občanům, aby na veřejnosti nosili roušky! A toto vynucovat pod velkou sankcí například až 3mil. korun. Nemusely by to být přímo respirátory za desítky korun, ale obyčejné roušky, co před krizí stály 0,5Kč. V okamžiku, kdy má infikovaný jedinec takovou roušku, přestává být pro své okolí infekční (pokud se chová normálně – tj. neodkašlává mimo roušku ap). Žádné jiné opatření by nebylo potřeba.

Protože jedna rouška v lednu, ale možná i v únoru stála 0,5Kč. Byla by cena takového opatření 15Kč na občana a měsíc, tedy asi půl miliardy za tři měsíce pro celou ČR! Nebylo nutné dělat ta opatření, která se dnes dělají a která přijdou na desítky miliard.

Jenomže roušky nejsou! A to je ten problém a to největší selhání této vlády. Protože měla dostatek času k jejich zajištění, ale situaci trestuhodně podcenili. A tak dnes roušky nejsou nejen pro každého, ale dokonce ani pro zdravotníky, pošťáky, prodavače, … Dnes byla vyhlášena izolace 21 obcí v mém kraji. A ti lidé se tam nemají čím chránit.

Někdo by mohl namítnout, že po bitvě je každý generálem. Tomu si dovolím oponovat!

Shodou okolností ve stejný den (28.1.), kdy mně osobně byl z eshopu odeslán balík s respirátory FFP3, které jsem si tam objednal asi týden předtím, byl ministr zdravotnictví interpelován s dotazem jak je ČR připravena na epidemii koronaviru. Odpověděl, že je všeho dostatek a že to není nutné.

Už 28. ledna se poslanec Bohuslav Svoboda (ODS) dotazoval ministra Vojtěcha, jak je Česko připravené na epidemii koronaviru, zda má dostatečný počet zdravotních pomůcek. Vojtěch mluvil o rouškách s respirátory a sdělil „v tuto chvíli to vůbec není nutné, není to namístě“. O měsíc a půl později vidíme: namístě to bylo. Škoda, že nebyl ministrem Svoboda.

https://nazory.aktualne.cz/komentare/babisovo-motto-nebudte-slusnej-koronavir-tezce-podcenil/

Když jsem já, obyčejný občan, bez zdravotního vzdělání a bez informací z expertních týmů dokázal v půlce ledna velmi jednoduchou úvahou dospět k závěru, že epidemie s velmi velkou mírou pravděpodobnosti dorazí i k nám. Jak to, že to nedokázali ti odborníci na ministerstvu zdravotnictví, o kterých neustále mluví premiér?

Jaká ta moje úvaha byla? Dozvěděl jsem se ze zpráv, co se děje v Číně. Zazněla tam i informace, že čínští lékaři mají vážné podezření, že infikovaný šíří virus ještě předtím, než má příznaky onemocnění. Prostě, jedna plus jedna rovná se dvě. A v tomto případě dvě znamená, že neexistuje opatření jak zabránit šíření nákazy. Protože, když tu nemoc šíří lidé na kterých není poznat, že jsou nemocní, tak nelze udělat žádné opatření jak omezit jejich styk s doposud zdravými. A v tom případě je velmi vysoké riziko, že se to dostane všude, tedy i k nám.

A jak vidíte, nebyl jsem sám. Napadlo to přinejmenším i jednoho poslance. A pak spoustu lidí, kteří koncem ledna vykoupili respirátory v republice.

Kdyby někdo ze zodpovědných lidí udělal stejnou nebo podobnou úvahu, tak měl čas od půlky ledna do asi 9.3. (možná až do dneška) něco dělat! Tj. asi 7 týdnů. Mohli dva týdny věnovat pokusu o objednání roušek a kdyby se to nepodařilo, měli ještě měsíc na to, aby se pár milionů roušek ušilo u nás. Mohli pro jistotu zajistit aspoň 10 milionů roušek do Správy hmotných rezerv – stálo by to jen 5 milionů Kč! Kdyby nakonec nebyly potřeba, tak žádná velká škoda. Nekazí se to a mohlo to tam být roky. Teď jsme mohli být v klidu. Měli bychom alespoň pro počáteční nápor dost.

Oni to neudělali. A teď hasí požár. Hasí ho ale bez vody, jen tím, že kácí okolní lesy. Ano, jde to. Ale pro náš les je výsledek takový, že požár bude zastaven až náš les shoří.

Inu, každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží.

15 důvodů proč volím Jiřího Drahoše

Zatím jsem psal jen proč někoho volit nechci. Dnes napíšu proč někoho volím. A tím končím sérii článků na téma letošní prezidentské volby. Dnes (u Zemanovců) a ve čtvrtek (na neutrální půdě) si užiju prezidentské televizní debaty. V pátek hodím hlas Jiřímu Drahošovi a v sobotu se budu těšit na nového prezidenta nebo na svůj nový život v jiné zemi.

Další články na toto téma si zobrazíte kliknutím na tyto odkazy:

Proč volím Jiřího Drahoše


1) Je mi hodnotově nejbližší
ze všech kandidátů, takže pro mě je první volbou ze všech kandidátů od začátku. Svůj hodnotový soulad s prezidentskými finalisty si můžete zjistit na této „kalkulačce“. Doporučuji volit podle toho jak vám to vyjde. Hodnoty jsou trvalé, pomluvy pomíjející.

2) Jeho volební kampaň je transparentně financovaná. Zatímco kampaň/nekampaň Zemana (která podle odhadů stála desítky milionů) je zcela neprůhledná. Vede ji jakýsi spolek, který ale prezident úkoluje (viz. jeho veřejné vystoupení po prvním kole – kde je „požádal“ o vylepení billboardů). A nikdo neví, kdo tomu spolku dal peníze. Předseda SPO nedokázal odpovědět na otázku jestli tomuto spolku poslali 7 milionů nebo ne, raději utekl ze studia DVTV. Z toho všeho plyne, že zemanův tábor má co skrývat, jinak by nebyl důvod k netransparentnosti. Zde je zkrátka a dobře u Zemana něco shnilého.

3) Má konstantní názory. Není to jako Zeman, který před měsícem říkal, že do debat nebude chodit ani před druhým kolem. Předminulou sobotu řekl, že souhlasí se dvěma, že tři už by byly moc. Nakonec jde do čtyř. To je asi míň než tři …

Názor na imigraci a euro má stále týž, mimochodem takřka stejný, jaký Zeman zastává dnes.

4) Není spojen se žádnou politickou stranou. Určitě má nějaké politické preference, jako snad každý, ale není členem žádné strany. Takže si nenatáhne lidi na hrad tak jako Zeman SPO(Z). A bude pro něj snazší být politicky co nejvíc neutrální a korektní.

5) Je slušný. Lidi co volí Zemana říkají: „Vím, Zeman je hulvát, ale …“. A neuvědomují si, že mezi vůdci a vedenými existuje zpětná vazba. Lidé si volí vůdce podle obrazu svého a ten zase zpětně ovlivňuje lidi podle svého obrazu. Zkrátka a dobře, když je prezident vulgární hulvát, stávají se i z mnoha lidí vulgární hulváti. A ti pak zase v další volbě znovu preferují vulgárního hulváta. Vzniká tak začarovaný kruh. A můj názor je, že je nejvyšší čas na to, abychom z tohoto kruhu vystoupili. A že prezident obecně, by měl mít co nejvíce pozitivních osobnostních vlastností, jak jen je možné. A Jiří Drahoš jich má mnoho.

6) Na Západě by s ním mluvili. Se Zemanem v EU nepromlouvají ani dveře od chlévů. Pokud chceme nějak zvrátit mechanismus povinných kvót, potřebujeme prezidenta, který za to může lobovat. A ne takového, se kterým nikdo nemluví.

7) Má méně skalních odpůrců. Má daleko méně lidí, pro které je krajně nepřijatelný než Zeman. To je důležité zejména v případě těsného výsledku voleb, ke kterému vše směřuje. V takové situaci je lepší aby byl zvolen Drahoš, kterého snáze přijmou i ti, kdo ho nevolili. Zatímco v opačném případě se bude opakovat situace z minulého volebního období, kdy polovina lidí bude mít pro ně krajně nepřijatelného prezidenta. Společnost bude rozeštvaná dalších pět let. To se mi nelíbí, tím spíš, že za to naše země nic nezískává. Jediný, kdo z toho má zisk je Zeman a jeho proruské okolí.

8) Za socialismu nevstoupil do KSČ. Lidé, kteří tu dobu pamatují, vědí, že kdo k nim tehdy vstoupil, tak měl v kariéře zelenou. Kdo ne, měl více méně stopku. Pro mě je to jasná známka toho, že to je čestný člověk.

9) Není zkažen politikou. Mnozí to hodnotí jako jeho slabinu. Já to vidím opačně, protože od revoluce jsem ve střední Evropě zaznamenal 3 prezidenty, kteří vysoce předčili ostatní. A všichni měli společné to, že předtím nedělali politiku. Byli (a jeden je) to postupně: Václav Havel, Joachim Gauck, Andrej Kiska.

10) Nerozeštvává lidi a je pravděpodobné, že je bude spojovat.

Zeman rozeštvává lidi tím, že ve vhodných časech a na vhodných místech zastává extremistické názory (často lživé), aby získal hlasy i od extremistů. Tyto názory jsou samozřejmě nepřijatelné pro umírněné voliče, ale i pro extremisty z opačného konce. A tím vzniká konflikt ve společnosti. Který se od jeho zvolení nezacelil. Zeman působí rozkol ve společnosti vědomě, coby svůj politický nástroj.

Toto Drahoš nedělá, říká vždy a všude totéž a nezastává extremistické názory. A protože je slušný, nelže, nedělá podrazy a dokáže přiznat, že se mýlí, je pravděpodobné, že bude lidi naopak spojovat.

11) Pomůže proti populismu
Od doby co zemřel Václav Havel, tak to s námi jde s kopce. Protože nemáme žádnou mravní autoritu, která by ho nahradila. Není tady skoro nikdo, kdo by korigoval politiky, když nabíhají na populistickou vlnu (lépe řečeno tito lidé u nás jsou, ale nedostávají veřejný prostor). A tak se z naší politiky stal ráj populismu.

Snad nikdy nepřijmeme euro, protože to nyní lidé nechtějí. A proto všichni politici říkají, že ho nechtějí, aby získali jejich hlasy. Vzájemně se takto utvrzují voliči a volení a není z toho cesty ven. Není zde ani diskuze na toto téma. Všichni to jen prostě nechtějí. A říkají jak by nám to nepomohlo. Zatímco hned vedle, Slováci, od doby co přijali euro, tak nás ekonomicky dohnali. Předtím se jim to dlouhá desetiletí nedařilo. A sotva přijali euro, tak nás mají. Tak strašně nevýhodné to euro je! U nás se o tom ani nediskutuje.

A to je jen jeden z mnoha případů. Podobné je to s migranty. Za dob války v Jugoslávii u nás bylo 13 tisíc muslimských migrantů a nikdo si toho ani nevšiml. Teď se po nás chce, abychom pomohli desetině z toho počtu a všichni jsou z toho „na větvi“. Politici běžně směšují tyto kvóty s ekonomickou migrací, přitom kvóty se na ně nevztahují. Chybí tu někdo, kdy by řekl: „Lidi neblbněte, pojďte to aspoň prodiskutovat“.

Jiří Drahoš ve své kampani prokázal, že nezastává populistické postoje. Proto lze očekávat, že na Hradě by se choval stejně. Pomohl by zmírnit populistickou tsunami, které čelíme. A kdoví, možná ji i zastaví.

12) Mám velkou úctu ke vzdělání a k vědě, které pan Drahoš nejen symbolizuje, ale také je má jako prioritu svého prezidentství.

13) Kladně hodnotím to, že má celý život jednu manželku. Jsou tak vzorem pro dnešní společnost s vysokou mírou rozvodovosti. Je to také známka toho, že je možné s ním vyjít a že on dokáže vyjít s někým jiným.

14) Nepředstírá, že je něco, co není. Zeman se stylizuje do role zastánce manuálně pracujících. Přitom sám v životě rukama nepracoval – pokud vím.

15) I kdyby nebyl Jiří Drahoš mou první volbou, proti Zemanovi bych ho volil stejně, protože Zeman je pro mě krajně nepřijatelný. Volil bych proti němu kohokoliv z těch 8mi, včetně Topolánka, kde by to pro mě byla volba s velmi těžkou rukou. Zemana jsem volil v minulé prezidentské volbě (až ve durhém kole, v prvním Dientsbiera) a nikdy v životě jsem své volby víc nelitoval.

Nejsem voličem, ani stoupencem Babiše. Kdybych jím byl, měl bych další důvod pro volbu Jiřího Drahoše. Babiš si po prvním kole dovolil Zemanovi doporučit, aby se zbavil některých lidí. Je jasné, že to Zeman neudělá. A tím ho Babiš oslabil do druhého kola. Pro Zemana tím skončil, už ho nebude podporovat a bude se mu mstít. První políček přišel už s tou 101kou. Pokud bych si tedy přál pokračující kariéru politické mrtvoly Babiše, volil bych spíš Drahoše. Ten proti němu půjde jen ve věcné rovině, nikoli v rovině osobní msty.

Mám i dvě přesto:

Jiřího Drahoše volím i  přesto, že je proti kvótám a že neprosazuje přijetí eura co nejdříve. Já na toto mám opačný názor. Kvóty bychom měli přijmout a euro co nejdříve také. Ale je mi jasné, že prezidentský kandidát, který by takové názory zastával, by se u nás nikdy prezidentem nestal. Proto mu toto toleruji. Jeho postoje k těmto dvěma problematikám jsou takřka identické jako u Zemana. Co je odlišuje je dezinformační kampaň, kterou vedou zemanovi podporovatelé a která tvrdí, že názory Drahoše jsou jiné.

Přeji šťastnou volbu!

Ještě se ukáže, kdo si koho namaže na chleba

Do prezidentských duelů jde Zeman jako jasný favorit. Je to zkušený rétor, který podobných debat absolvoval mnoho. A je neslušný. Naproti tomu Drahoš je v této konkrétní disciplině nezkušený, absolvoval jich jen málo. A je slušný.

Je možné, že Jiří Drahoš shoří jako cigaretový papírek. Ježíše také dokázali ukřižovat a přitom byl vtělením samotného Boha. Dnes neoslavujeme ty, co Ho ukřižovali, ale Jeho.

Je možné, že pana Drahoše rozhodí nefér útoky a lži Zemana, že vybouchne a v emocích řekne něco ošklivého.

Ať se při duelech stane cokoliv, včetně toho, že by Drahoše odnesli na nosítkách, budu volit jeho. Protože jeho oponent Zeman je tak špatný prezident, že jen málokdo by mohl být horší (viz.: 20 důvodů proč nemůžu volit Miloše Zemana). A jsem pevně přesvědčen o tom, že Drahoš bude násobně lepší.

Já se ale k těmto pochybám o Drahošově výsledku v debatách příliš nekloním. Mám k tomu především dva důvody:

1) Máme za sebou takřka celou kampaň a Drahošobijci nenašli nic objektivního, co by na něm mohli kritizovat!

Proto si vymýšlí. A celá jejich kritika, jsou jen lži. Těmi největšími z nich jsou ty, že Drahoš je vítač imigrantů a nebo že chce co nejrychlejší přijetí eura.

Zároveň používají argumentaci zcestnou, jako že Drahoš nikdy manuálně nepracoval. No, možná ne. Ale Zeman přece také ne! Takže to nemůže být argument pro Zemana, ale přinejmenším plichta. Navíc mám pocit, že Zeman nepracuje manuálně ani ve volnočasových aktivitách, zatímco Drahoš ano.

Čili, Zeman je sice zkušený rétor, ale kromě lží nemá co by proti Drahošovi použil. Ba co víc, tím, že je použije v přímém přenosu, dá Jiřímu Drahošovi prostor je před širokým publikem vyvrátit. Nebo aspoň k nim říci své stanovisko. Tohle je docela skvělé!

2) Zeman není to co býval.

V devadesátých letech byl v debatách opravdu zdatný. Bylo to díky jeho velké inteligentci, širokému spektru znalostí a řečnické obratnosti. V poslední době tyto své dovednosti poněkud skrývá. Omezuje se na trapné bonmoty, laciná a lživá prohlášení.

Co je prezidentem, tak v žádné otevřené debatě nikdy nebyl. Jezdí po zemi a svým příznivcům vykládá své monology. Kritických otázek mu příliš kladeno není. A pokud z nich uteče, tak nikdo nemá možnost trvat na odpovědi.

Vychází mi z toho takový závěr, že Zeman již nemá ty diskutérské schopnosti co míval a navíc nemá ani pravdu. Pokud nemá jedno nebo druhé (ideálně obojí), tak bude mít těžké vyhrát. Jeho pozice, podle mě, bude spočívat především v tom, že se bude tvrdošíjně snažit přesvědčovat o tom, že jeho lži jsou pravda. A asi bude neustále opakovat totéž.

Jiřímu Drahošovi podle mě stačí, když udrží nervy na uzdě. Aby z těch nepravd neadekvátně nevybouchl. Pokud vydrží být klidný, tak vizuální dojem z debaty bude přinejmenším okolo remízy. Ale faktický dopad na voliče bude výrazně v jeho prospěch, protože nerozhodnutým voličům vysvětlí, že argumenty Zemana a jeho podporovatelů nejsou pravdivé.

A já věřím tomu, že tohle se stane. Zeman je lev se zašlou slávou, který se snaží obhájit neobhajitelné – své prezidentství a lži o svém oponentovi. Šance na jeho úspěch v debatách jsou, logicky vzato, mizivé.

20 důvodů proč nemůžu volit Miloše Zemana

1) Oslabuje naši pozici v NATO a EU a nás táhne na Východ tím, že veřejně zastává proruské postoje. Jako jediný (snad ještě s Orbánem) z představitelů zemí EU. Bagatelizuje roli Ruska na východní Ukrajině, uznává Krym za součást Ruska, … O tom, proč toto považuji za nebezpečné jsem psal zde.

My NATO potřebujeme. NATO nás ne. A Rusko se v minulosti neukázalo být dobrým spojencem.

2) Jmenoval premiérem člověka, který je podezřelý z trestného činu. A dokonce mu dal bianco šek na další pokus. Který až teď, protože se blíží volby, omezil. Po volbách by na to ale mohl rychle zapomenout – vzpomeňte na tu jeho zaťatou pěst při vánočním projevu a co při tom říkal.

Námitka, že Babiše lidi volili i když věděli o jeho obvinění neobstojí. Protože ANO volilo jen 30% z těch co šli volit a dokonce jen 20% ze všech (tedy se započtením nevoličů). Pouhý fakt, že dostalo ANO nejvíc hlasů přece nemůže mít větší váhu než to, že 70% resp. 80% je nevolilo. Toto opravdu nelegitimizuje trestně stíhaného premiéra.

3) Přes svého poradce Nejedlého má vazbu na ruské proputinovské kruhy. Zdá se, že je těmito kruhy ovládán.

4) Státní vyznamenání dává ne podle zásluh o stát, ale za odměnu svým podporovatelům. Tím ho dehonestuje.

5) Útočí na veřejnoprávní media. Ty jsou jedním z pilířů demokracie, takže buďto nemá čestné úmysly a oslabuje demokracii vědomě nebo je hloupý.

6) Jeho politické postoje a činy jsou do značné míry určovány pomstychtivostí a samolibostí místo toho, aby byly určovány principy (byť takovými, s jakými bych nesouhlasil).

7) Nedokáže přiznat, že se mýlil a důsledky svých omylů dovádí až do nejvyšší míry trapnosti. Viz. „článek vlevo dole“ (Peroutka). Člověk, který neumí přiznat svou vlastní chybu je malinkatý ubožáček a někdo takový by neměl zastávat takovou funkci.

8) Podepsal Prohlášení čtyř. Čímž spolupotupil můj národ, moji zemi.

9) Jezdí se do Číny „učit stabilizovat společnost“. Tak jako to udělali na Tchien-an-men? Kde podle některých odhadů bylo zabito více než 10 000 lidí. A nebo tak jak se dnes chovají k Fa-lun-kung? Tohle vážně chce dělat u nás? A nebo jen tak servilně podlézal čínskému prezidentovi? Nutno podotknout, že za to vůbec nic nezískal.

10) Rozděluje společnost

11) Mluví vulgárně

12) Pokusil se o Lánský puč  (souvisí s 6).

13) Stoupl si na jedno podium s extremistou (Konvička). A „nevyvinil“ se z toho tím, že by například řekl, že nevěděl kdo to je. Nebo že si ho v první chvíli nevšiml a pak by mu bylo hloupé odejít.

14) Často se za něj musím stydět. Projevy opilosti, ostudné výroky jako třeba že Krym je fait accompli anebo že na východní Ukrajině nejsou ruští vojáci.

15) Očividně má problém s alkoholem.

16) Vyjádřil se ošklivě o Alexandru Dubčekovi. To mi vadí samo o sobě. Ironií osudu je to, že ve čtvrtek měl plnou hubu toho jak se Dubček „podělal“. Zatímco Dubček byl okupačními vojsky odvlečen do Moskvy, tam po dobu čtyř dnů držen v izolaci a krmen lživými informacemi o masovém krveprolití v Československu. Tak panu Zemanovi pouhý den po tomto jeho výroku stačilo k připosrání to, že se před něj postavila holka nahoře bez. Jaký hrdnina!

17) Rozeštvával ČSSD a tím ji pernamentně oslaboval (souvisí s 6). Česká politická scéna tak dnes nemá relevantní, silnou, demokratickou, levicovou stranu.

18) Nevypadá to, že bude zdravotně schopen zastávat úřad až do konce mandátu. Občas to vypadá, že dokonce nedožije ani případné inaugurace.

19) Nelíbí se mi jeho bonmoty. Tím spíš, že poslední dobou není nikdy jisté, co je bonmot a co myslí vážně.

20) Nelíbí se mi jeho velikášské a samolibé chování. Za tím se obvykle skrývá jen pocit méněcenosti a prezident by měl být sebevědomý.

Výše uvedený výčet jistě není kompletní. Je pravděpodobné, že neobsahuje vše, co mi vadí. Jsou to jen věci, které mě napadly při psaní článku. Který se původně jmenoval „10 důvodů …“, pak 13, 15 a nakonec 20. Našlo by se jich jistě víc, ale celkem mě bolí nad tím přemýšlet.

Tak ščasnou volbu češskové a češsky ;-)

Zemana si nemůžeme dovolit!

Pokud patříte mezi lidi, které nechává chladnými Mnichovská dohoda nebo naše okupace v roce 1968, klidně volte Zemana.

Pokud vás tyto dvě dějinné události klidnými nenechávají, měli by jste své rozhodnutí volit Zemana ještě jednou přehodnotit. Abyste nesplakali nad výdělkem. Aby se za pár let nestalo něco podobného Mnichovské dohodě nebo srpnové invazi států Varšavské smlouvy a vy pak jen neplakali nad tím, jak nám ten svět ubližuje. Přitom jste o tom rozhodli vy sami svou volbou prezidenta v roce 2018.

Možná vás to překvapí, ale neexistuje nic jako vymahatelnost mezinárodního práva. Mezinárodní právo se de facto uplatňuje silou. Buďto je země sama o sobě dostatečně silná, aby svá práva vojensky obhájila a nebo je součástí nějakého vyššího celku, který tuto sílu má a je ochoten ji v případě nutnosti použít.

Nejde jen o členství v tom celku, ale i o jeho ochotu, případně bojovat za svého člena. Hezkou ukázkou je právě naše předválečné spojenectví s Anglií a Francií, které jak jistě víte nás v Mnichově zradily. To, že jsme součástí nějakého obranného paktu tedy samo o sobě nestačí, nutná je i jeho ochota dodržet své závazky.

Francie s Anglií nás zradily proto, že dělaly politiku appeasementu (ústupky agresorovi, aby se samy vyhnuly vojenskému konfliktu). Protože to dopadlo špatně, tak se z toho celý svět tehdy poučil a od té doby takovou politiku nikdo nikdy nedělal. Až dokud nepřišel náš prezident Miloš Zeman! Který chce obětovat Ukrajinu nebo alespoň její část (Krym) Rusku, aby zajistil mír.

Je to jistě dějinný paradox. Prezident země, která na tuto politiku doplatila nejvíc by měl být tím kdo proti takovému přístupu brojí za každou cenu a do poslední kapky krve. A ne být naopak prvním, kdo ji začne prosazovat. Je to podobné jako kdyby japonský premiér prosazoval právo Severní Koreje mít jaderné zbraně. A nebo jakoby prezident Izraele bojoval zato, aby v evropských zemích přestala být propagace fašismu považována za trestný čin (např. proto, že svoboda slova je větší hodnota).

Není to ale jen podivný historický paradox. Je to i velmi nebezpečné pro budoucnost České republiky.

Představte si následující situaci. Ne hned, ale za několik let, třeba dvacet. EU se rozpadne. V Evropě vznikne opět prostředí soupeřících států. V Německu vyhraje volby nějaká fašistická strana a ta vznese nárok na „vrácení“ Českého pohraničí Německu. Protože bude mít mocnější armádu, tak toto území obsadí. Neuváženým působením české politiky vzniklo v Evropě prostředí, kdy po vzoru obětování Krymu mocnosti raději obětují slabšího spojence, jen aby se nedostaly do konfliktu.

Jak by naše politická reprezentace apelovala na mocnosti aby nám pomohly? Když my sami, pokud jde o Krym jsme jej chtěli obětovat? A to se od nás nechtělo nic víc, než abychom jen „drželi basu“ se Západem. Místo toho náš prezident kudy chodí, tudy vykládá, jak jsou sankce vůči Rusku neúčinné* a jak je Krym hotovou věcí – že se má nechat Rusku.

Víte, pokud si my teď zvolíme jiného prezidenta, který se v tomto směru bude chovat jinak. Tak se to ještě dá nějak okecat: „Starý pán se zbláznil“, „Voliči, když to viděli, tak ho znovu nezvolili“, … Ale kdyby si český národ znovu zvolil Zemana i při vědomí toho, že dělá takovouhle zahraniční politiku. Pak nás budou brát jako národ, který souhlasí s tímto druhem politiky. Pokud ho znovu zvolíme, tak už to není úchylka jednoho alkoholika s přebujelým egem, ale postoj celého národa. A proč by nám měl někdo pomáhat, když se potom my sami (opět) staneme obětí takovéhle politiky?

Tohle je pro naši zemi životně nebezpečné. Je bytostně nutné, aby prezident Zeman nebyl znovu zvolen. Alespoň pro ty z nás, kdo si přejí dlouhodobou životaschopnost České republiky. Naše země si nemůže dovolit znovuzvolení Zemana.


* O neúčinnosti sankcí vůči Rusku nejčastěji (a možná bez výhrad) hovoří ti, kdo obhajují ruské postoje. To samo o sobě je nepřímým důkazem jejich účinnosti.

Voni to nějak udělaj bez Babiše – beznadějný rozhovor

Robertovi je 45 let. Paní Milena je dáma v letech, spadá do generace jeho rodičů. Robin ji zná celý svůj život.

Tuhle se potkali a najednou si povídají o současné politické situaci, byť se o takových věcech ani jeden z nich nebaví rád. A ona hned o Babišovi: „Šak voni ho obendó, udělajó to bez něho, jenom aby tam nebyl, uvidite.“. Oni! Oni? No moment, tady něco nehraje a tak Robert reaguje:

„Paní Milo, jakýpak oni, vždyť oni sou oni!“,

Milena: „No, to sorry jako.“,

Robert: „Vždyť přece komunisti se kterýma udělá vládu jsou pořád ti samí komunisti, ti se vůbec nezměnili. Jsou to ti oni, na které jste před rokem 89 tak nadávala. A Babiš to je jejich kádr.“

Milena: „Ale děte, co vy o tym vite.“

Robert: „No, vzpomínáte si třeba, jak jste s manželem jeli na dovolenou do Jugošky?“

Milena: „Jasně, to vám bela krásná dovolená, na to nikdy nezapomeno!“

Robert: „A že váš manžel žádal, abyste do té Jugošky mohli jet přes Rakousko, na to už ste zapomněla?“

Milena: „Joo vidite, to je pravda, to nám komunisti nedovolili, že pré jenom neceló rodinu. Negdo by musel zustat doma, třeba náš maličké, ale to sme samozřémě nechtěli. Tak sme museli jet přes  Maďarsko. Byli sme aj tak rádi, že nám aspoň tu Jugosláviu dovolili, to tenkrát taky nedovolili každymu.“

Robert: „A proč vám nedovolili jet přes Rakousko?“

Milena: „Vite, že ani nevim. No, my sme nebyli ve straně, ani já ani manžel, tak asi proto. Báli se abysme tam nezustali. Manžel se synem, ti byli tak blbi, že by tam fakt byli schopni zustat. Ale to já bych nedovolila, doma je doma. No, prostě pro obyčény dělniky a navic nestraniky to nebylo tak snadny dostat se na Západ. To oni tam nepóštěli nikeho.“

Robert: „Hmm. A tady v té samé době, ten váš Babiš byl na Západě pečenej vařenej.“

Milena: „Ja, to sem slešela.“

Robert: „Vy s manželem jste slušní, pracovití lidé a vás tam nepustili a jeho jo.“

Milena: „No, tak to belo no, co s tym naděláme.“

Robert: „A víte proč ho tam pouštěli? Protože byl komunista a myslim že čas ukáže, že aj ten estébák byl. Protože jinak to neni možny, že ho tam tak často póštěli. A koneckoncu aj to, že se vracel. Prostě se tady měl lip než tam. A co to bylo za lidi, kteři se tenkrát měli lip tady než tam. To byli přece ti oni, teta!“

Milena: „No co ož. Nějak belo, nějako bode. To ož je dávno, mosime odpóštět. To be nám pak neměl kdo vládnót, dyť nejak namočeni só všichni. On aspoň neni zapletené do tech skandálu z poslednich let.“

Robert: „To nevím, vy vážně věříte, že tak bohatym za tak krátkó dobu se nekdo muže stat poctivě a aniž by si zadal s politikama?“

Milena: „Baťa třeba.“

Robert: „Baťa byl vyjímka a Babiš není zdaleka Baťa. Babiš zbohatl tím, že se pachtoval s politikama. S těma na ktery nadává a tvrdí, že oni sou systém a on ne, ale on sám s nima ten systém tvořil.“

Milena: „No, dyž myslite.“

Robert: „Myslim. Teta! Ti dnešni oni, sou vlastně dřívější protioni a dnešní protioni só dřivěši oni. A já myslim, že by bylo lip s dnešnima oni, než s dnešnima protioni, protože dnešni protioni só dřivější oni!“

Milena: „Ale děte vy popleto. No, nic. Ož mně to jede. Tož se měéte hezky a pozdravojte doma. Naschle.“

Robert: „Vy taky, teta. Naschle.“

A rozešli se. Jeden s nadějí, že „bude lépe“. Druhý s velkými obavami o demokratickou budoucnost své země, ale s nadějí, že se jeho spoluobčané zavčas rozpomenou.

Kdy se hymna nezpívá?

Včera Městský soud v Praze zamítl žalobu muslimské studentky, která opustila českou střední školu, když jí její vedení neumožnilo nosit v hodinách hidžáb. Studentka to pokládala za diskriminaci a bránila se u soudu. Soud na místě sledovala hojná skupina sympatizantů jedné strany. Dávala najevo svůj vlastní(?) názor v podobě transparentů s různými nápisy. Svojí samotnou účastí přesně vykreslila trapný rámec celého sporu a když po vynesení rozsudku větší či menší část této skupiny zazpívala českou národní hymnu, dodala tomu i český národ ponižující tečku.

Nechci zde obhajovat ani nošení ani nenošení hidžábu kdekoliv. Kloním se spíše k rozhodnutí soudu. Ale studentce bych místo hidžábu bez problémů povolil český šátek, který například nosila i moje babička. Myslím, že by to byl oboustranně přijatelný kompromis.

Jsem totiž pamětníkem doby předrevoluční, kdy věřte nevěřte i na středních školách, včetně té naší, byly tzv. základní organizace Komunistické strany Československa. Stejně tak byly na pracovištích. Byla to jedna z věcí, které nám tehdy vadily a proti které jsme se během Sametové revoluce stavěli především. Protože školy i pracoviště by měly být apolitické. Víru jsme tehdy vůbec neřešili, protože to nebylo aktuální. Ale dnes, kdy tomu je jinak, si myslím, že zrovna tak by měly školy a pracoviště být prostředím nábožensky neutrálním. Z toho důvodu by se tam neměly zakládat žádné náboženské skupiny, stejně jako politické. A studenti by během oficiální výuky, podle mě, neměli veřejně demonstrovat ani jedno, ani druhé. A hidžáb, ať se na mě nikdo nezlobí, reprezentuje určitou konkrétní víru (byť s ní fakticky nesouvisí a jedná se o projev spíše kulturní povahy).

Na druhé straně chápu, že pokrývka hlavy není ani tak věcí víry, jako spíše osobní kultury a že se tyto ženy prostě a jednoduše stydí chodit na veřejnosti bez pokrývky hlavy, stejně jako se styděla moje babička. A nebo jak by se styděly naše dnešní ženy chodit například úplně nahé. Protože generace mých babiček běžně nosila na veřenosti, náš obyčejný, český šátek, nevidím důvod, proč by ho nemohla nosit libovolná žena ve škole či zaměstnání i dnes. Byl by to jen návrat k naší vlastní tradici, k našim vlastním hodnotám. Paradoxně zprostředkovaný příslušníky jiné víry a národnosti.

V tomto sporu ale nejde o můj názor. Ani o názor těch lidí co na chodbách soudu demonstrovali své protimuslimské postoje. Jde o něco jiného. Jde o to, že se někdo cítil diskriminován, ponížen. A bránil se tomu. Svůj soud proti většině nevyhrál. A většina by mu v takové situaci měla v nejlepším případě zatleskat za to, že se nenechal ušlápnout a pokusil se něco změnit. A to bez oholedu na to jestli má, podle většiny, pravdu nebo ne. V horším případě by měla většina mlčet! Ale zpívat hymnu? To tedy ne.

Hymna by se měla zpívat v čase národní hrdosti a nebo v čase ohrožení země, kdy je potřeba dodat si odvahu, posílit morálku. Neměla by se zpívat v čase čecháčkovské malosti. Je-li to takto a v takové situaci, pak to jen ponižuje český národ i jeho hymnu. Jaká to je výhra? Jaké vítězví? Jaká hrdost? Nebo jaké ohrožení? Když soud rozhodl o tom, že se někdo cítil diskriminován, z našeho pohledu, neprávem. Co jsme vyhráli? Pohled na svět. Neochotu hledat kompromisy s lidmi, kteří jsou vychovaní jinak a věří v něco jiného. Zadupali jsme je od země! Jak slavné vítězství: Národ proti mladé holce! Staví nás to do role národa, který pociťuje hrdost z toho, když někomu zakáže nosit šátek.