Pokud patříte mezi lidi, které nechává chladnými Mnichovská dohoda nebo naše okupace v roce 1968, klidně volte Zemana.
Pokud vás tyto dvě dějinné události klidnými nenechávají, měli by jste své rozhodnutí volit Zemana ještě jednou přehodnotit. Abyste nesplakali nad výdělkem. Aby se za pár let nestalo něco podobného Mnichovské dohodě nebo srpnové invazi států Varšavské smlouvy a vy pak jen neplakali nad tím, jak nám ten svět ubližuje. Přitom jste o tom rozhodli vy sami svou volbou prezidenta v roce 2018.
Možná vás to překvapí, ale neexistuje nic jako vymahatelnost mezinárodního práva. Mezinárodní právo se de facto uplatňuje silou. Buďto je země sama o sobě dostatečně silná, aby svá práva vojensky obhájila a nebo je součástí nějakého vyššího celku, který tuto sílu má a je ochoten ji v případě nutnosti použít.
Nejde jen o členství v tom celku, ale i o jeho ochotu, případně bojovat za svého člena. Hezkou ukázkou je právě naše předválečné spojenectví s Anglií a Francií, které jak jistě víte nás v Mnichově zradily. To, že jsme součástí nějakého obranného paktu tedy samo o sobě nestačí, nutná je i jeho ochota dodržet své závazky.
Francie s Anglií nás zradily proto, že dělaly politiku appeasementu (ústupky agresorovi, aby se samy vyhnuly vojenskému konfliktu). Protože to dopadlo špatně, tak se z toho celý svět tehdy poučil a od té doby takovou politiku nikdo nikdy nedělal. Až dokud nepřišel náš prezident Miloš Zeman! Který chce obětovat Ukrajinu nebo alespoň její část (Krym) Rusku, aby zajistil mír.
Je to jistě dějinný paradox. Prezident země, která na tuto politiku doplatila nejvíc by měl být tím kdo proti takovému přístupu brojí za každou cenu a do poslední kapky krve. A ne být naopak prvním, kdo ji začne prosazovat. Je to podobné jako kdyby japonský premiér prosazoval právo Severní Koreje mít jaderné zbraně. A nebo jakoby prezident Izraele bojoval zato, aby v evropských zemích přestala být propagace fašismu považována za trestný čin (např. proto, že svoboda slova je větší hodnota).
Není to ale jen podivný historický paradox. Je to i velmi nebezpečné pro budoucnost České republiky.
Představte si následující situaci. Ne hned, ale za několik let, třeba dvacet. EU se rozpadne. V Evropě vznikne opět prostředí soupeřících států. V Německu vyhraje volby nějaká fašistická strana a ta vznese nárok na „vrácení“ Českého pohraničí Německu. Protože bude mít mocnější armádu, tak toto území obsadí. Neuváženým působením české politiky vzniklo v Evropě prostředí, kdy po vzoru obětování Krymu mocnosti raději obětují slabšího spojence, jen aby se nedostaly do konfliktu.
Jak by naše politická reprezentace apelovala na mocnosti aby nám pomohly? Když my sami, pokud jde o Krym jsme jej chtěli obětovat? A to se od nás nechtělo nic víc, než abychom jen „drželi basu“ se Západem. Místo toho náš prezident kudy chodí, tudy vykládá, jak jsou sankce vůči Rusku neúčinné* a jak je Krym hotovou věcí – že se má nechat Rusku.
Víte, pokud si my teď zvolíme jiného prezidenta, který se v tomto směru bude chovat jinak. Tak se to ještě dá nějak okecat: „Starý pán se zbláznil“, „Voliči, když to viděli, tak ho znovu nezvolili“, … Ale kdyby si český národ znovu zvolil Zemana i při vědomí toho, že dělá takovouhle zahraniční politiku. Pak nás budou brát jako národ, který souhlasí s tímto druhem politiky. Pokud ho znovu zvolíme, tak už to není úchylka jednoho alkoholika s přebujelým egem, ale postoj celého národa. A proč by nám měl někdo pomáhat, když se potom my sami (opět) staneme obětí takovéhle politiky?
Tohle je pro naši zemi životně nebezpečné. Je bytostně nutné, aby prezident Zeman nebyl znovu zvolen. Alespoň pro ty z nás, kdo si přejí dlouhodobou životaschopnost České republiky. Naše země si nemůže dovolit znovuzvolení Zemana.
—
* O neúčinnosti sankcí vůči Rusku nejčastěji (a možná bez výhrad) hovoří ti, kdo obhajují ruské postoje. To samo o sobě je nepřímým důkazem jejich účinnosti.
Post a Comment